Strihanie koní je dôležitou súčasťou starostlivosti o kone, najmä počas zimných mesiacov. Pomáha predchádzať nadmernému poteniu, zlepšuje regeneráciu po práci a môže byť aj úľavou pre alergikov. Existuje mnoho rôznych typov strihov, ktoré sa líšia rozsahom ostrihanej srsti a sú prispôsobené rôznym úrovniam záťaže a individuálnym potrebám koní.
Prečo strihať kone?
Najhlavnejším dôvodom, prečo kone strihať, je zabránenie nadmernému poteniu. Kone s hustou srsťou, ktoré vykonávajú ťažšiu prácu, sa zbytočne veľa potia. V dôsledku tohto potenia potom môžu ľahko prechladnúť, stratiť kondíciu a ich celkový stav sa zhorší. Srsť totiž tvorí izoláciu aj proti dažďu. Koně sa začínajú strihať už od septembra, kedy im začína rásť zimná podsada a strihajú sa do februára, kedy naopak začína pod zimným kabátikom rašiť základ pre srsť letnú. Strieda sa podľa potreby - podľa toho, ako rýchlo srsť dorastá.
Strihanie je namieste prevažne v zimnom období, kedy hustá srsť spôsobuje nadmerné potenie koňa, zároveň tu je obmedzená aj samotná citlivosť pomôcok. Strihanie ocenia aj alergici, a to najmä na jar, kedy zbavia koňa nadmerného pĺznutia, a seba tak ochránia pred nástupom nepríjemných alergických prejavov.
Koně sa stříhají především na jaře a na podzim, kdy dochází k přelínávání mezi krátkou letní a hustou zimní srstí. Pokud koně ostříháme, ušetříme mu tím spoustu energie s výměnou srsti. Zároveň v tomto období dochází k velkému výkyvu denních teplot, kdy v ranních hodinách klesají teploty k 0, ale přes den se dostaneme klidně na 20 stupňů Celsia. Koně v aktivní pracovní zátěži se tedy přes den při práci s dorůstající zimní srstí více potí, poté dlouho schnou a mohou velmi snadno nastydnout. Ostříháním takového koně minimalizujeme nebezpečí nastydnutí z dlouhého odpocování po práci, šetříme jeho organismus a napomáháme lepší a rychlejší regeneraci po zátěži.
Welfare a komfort koně by měl být vždy na prvním místě. Je třeba myslet na to, že ostříháním srsti koni zasahujeme do jeho přirozené termoregulace a musíme být připraveni mu tento komfort adekvátně zajistit vhodným dekováním a managementem.
Typy strihov
Existuje mnoho rôznych strihov, ktoré sa rozdeľujú podľa rozsahu ostrihanej srsti. Pri výbere strihu je vždy nutné zhodnotiť viacero faktorov - intenzitu práce, čas vo výbehu, typ ustajnenia (box/prístrešok/pastvina). Zväčša však platí, že ak kôň pracuje intenzívne a väčšinu zvyšku času prebýva v boxe, je namieste zvážiť celkový strih.
Červený strih (bryndáček)
Ostříhány pouze krk a prsa. Je vhodný pro koně, které nechceme dekovat a kteří moc nepracují - jen příležitostně se zpotí. Je výborný také pro koně, kteří se budou stříhat poprvé.
Zelený strih (irský strih)
Pokrývá partie, které se nejvíce potí. Kůň by už měl nosit při nepříznivém počasí aspoň lehkou deku, která chrání přední část trupu koně.
Oranžový strih (stredne vysoký strih)
Jeden z prvních "dekových" střihů. Ostříhaná je prakticky polovina trupu, záda a krk zůstávají ponechány v teple. Tento střih už vyžaduje dekování. Takto ostříhaný kůň snese plnou zátěž.
Modrý strih (vysoký strih s ostříhanou polovicou hlavy)
U tohoto střihu zasahuje ostříhaná zóna až na hlavu, je více vystříhán i krk. Takto rozpůlené ostříhání hlavy stále udržuje hlavu koně v teple, partie, které se nejvíce potí, jsou ostříhány. Není příliš líbivé u koní, kteří zarůstají na zimu příliš hustou srstí, nevypadá to příliš esteticky - u těch je pak vhodnější hlavu ostříhat celou. Dekování je zde nutností, podle velikosti ostříhané partie krku už je třeba pohlídat i pobyt koně ve výběhu.
Růžový strih (dostihový-steeplový střih)
Hlava je ostříhána celá, krk z větší části, deka na zádech. Tento střih je vhodný pro koně v enormní zátěži, na vrcholných levelech a pro koně často závodících.
Full Clip
Jak už sám název napovídá, znamená kompletně ostříhaný kůň. Osrstěná zůstává pouze partie pod sedlem, tzv. „dečka“. Nohy a hlava jsou kompletně ostříhané vyjma partií, které se nestříhají. Tento střih je vhodný pro koně ve vysoké zátěži a intenzivním tréninku. Je ovšem třeba důkladně kontrolovat teplotní komfort koně. Přizpůsobit dekování a management s ohledem na aktuální počasí.
Existuje mnoho různých střihů, které se rozdělujeme dle rozsahu ostříhané srsti. Když chceme koni jen lehce ulevit a nechceme ho příliš dekovat, lze ostříhat pouze spodní část krku a plece, tzv. „Bib Clip“. Je to jednoduchý střih malého rozsahu, který je vhodný pro koně v nízké zátěži. Tento střih lze v případě potřeby rozšířit až do poloviny krku, natáhnout za přední nohy či na úroveň podbřišníku (kde se koně značně potí) nebo v rámci spodní části trupu až ke slabinám. Pak už se nám z tohoto střihu stává tzv. „Irish Clip“. Zůstává osrstěná hlava, horní polovina krku, polovina trupu, hřbet, bedra, záď a nohy. Tento střih již dokáže koně relativně ochladit a je vhodný pro koně v lehké až střední zátěži či pro koně, kteří tráví hodně času ve výběhu, ale zároveň pravidelně pracují. Velmi podobným střihem, jen s o něco větším rozsahem, je pak tzv. „Trace Clip“. Ten navazuje na předešlý střih ostříháním slabin a spodní poloviny zádě koně. Ve chvíli, kdy navíc ostříháme celou partii krku, vzniká tzv. „Blanket Clip“. Koni zůstává osrstěný hřbet, bedra a záď, tzv. „deka“. Tento střih je velmi oblíbený u koní ve střední zátěži, kteří pracují pravidelně v terénu, tráví hodně času ve výběhu nebo pokud jsou např. citlivější k prochladnutí zad. Pro koně ve vyšší zátěži pak přichází na řadu tzv. „Hunter Clip“, který patří k nejčastěji voleným střihům u intenzivně pracujících koní. Zde již máme ostříhané celé tělo, ponechanou srst na nohou, oblast pod sedlem tzv. „dečku“ a celou osrstěnou hlavu či dle potřeby můžeme ostříhat spodní polovinu hlavy. „Hunter Clip“ je ideální volbou pro intenzivně pracující koně ve vyšší zátěži, ale zároveň s pravidelným pohybem ve výběhu či prací v terénu.
Není to jen tak, že si někam do vzkazníčku napíšete "chci to a to"... :D Tentokrát ne. Povinností bude napsat ZDE DO KOMENTÁŘŮ napsat přípravu vašeho koně. Kůň musí být perfektně vyčesaný, na srsti nesmí být žádné známky potu, bláta a např. slin - jakýchkoli nečistot. Přebytečný prach musí být vytřen stájovou utěrku (musíte mít). Pokud se sříhá i hlava, musí být rovněž perfektně čistá.
Koně se začínají stříhat již od září, kdy jim začíná růst zimní podsada a stříhají se do února, kdy naopak začíná pod zimním kabátkem rašit základ pro srst letní. Stříhá se podle potřeby - podle toho, jak rychle srst dorůstá.
Někteří koně se potí více než jiní a nemusí mít nutně delší či hustší srst.. Pocení je i psychického rázu a u "horkokrevnějších" jedinců je přirozeným způsobem, jak se tělo koně vyrovnává s vnitřním "tlakem". Všeobecně se více potí koně dopřední, hřebci, koně s divočejší povahou. Naproti tomu líní koně a povahově vyrovnaní koně se potí méně. Také je třeba hledět na kondici koně.
Příprava koně na stříhání
Kůň musí být před stříháním perfektně čistý a suchý. Pokud můžeme koně před samotným stříháním vykoupat, vyšamponovat a usušit, je to ideální varianta. Především s ohledem na koně, ale je to i velkou úlevou pro strojek a jeho obsluhu. Čistá a suchá srst, zbavená mastnoty a prachu se perfektně stříhá. Špinavá a mastná srst se velmi špatně stříhá. Jednak je to velmi nekomfortní pro koně, protože strojek se může v srsti „zasekávat“ a koni tedy způsobovat nepříjemné tahání. Což rozhodně není v zájmu ani „střihače“ ani majitele koně s ohledem na zážitek, který si kůň ze stříhání odnese.
S pozdnějším podzimem a přicházející zimou, kdy koně již mají hustou zimní srst, ale ještě nejsou dekovaní, je srst zanesená prachem a mastnotou. Pokud již není možné takové koně vykoupat a usušit, je vhodné je alespoň týden před stříháním pravidelně a důkladně čistit, případně zadekovat lehkou dekou. Pravidelné a důkladné čistění před stříháním ovšem platí pro všechny případy, ať již jsou koně zadekovaní či nikoliv.
Po důkladném vyčištění koně můžeme sáhnout ještě po tzv. „Hot Cloth“ metodě, ideálně den před stříháním. Ručník namočený v teplé vodě je velmi vděčným pomocníkem v čištění srsti před stříháním, když není možné koně vykoupat. Do teplé vody můžeme přidat i kapičku šamponu, který je určen pro koně. Teplá voda pomáhá odstranit mastnotu a špínu z koňské srsti. Srst před stříháním nesmí být mokrá. Zmoklého, v bahně vyváleného nebo zpoceného koně není možné ostříhat. Kombinace mokré srsti, potu, soli a špíny je noční můrou pro strojek a jeho obsluhu. Taková srst se prakticky nedá ostříhat.
Stáhla jsem z Calliho odpocku, protože už byl proschlý. Před nějakou tou chvílí jsme se vrátili totiž z terénu. Přehohodila jsem deku přes příčku boxu a otočila si Callatoska hlavou do uličky. Vzala jsem gumový kartáč a začala jsem od krku pěkně krouživě a pořádně česat. Sundala jsem tak z něj ten největší zaschlý pot. Zato jsem mu dost pocuchala srst, takže vypadla jak nepovedený plyšák.. Vyklepala jsem chuchvalce o tyčku boxu a vzala jsem si rejžák, kterým Calliho srst "naježím", jak s oblibou říkám. To je můj nejosvědčenější způsob, jak koně absolutně perfektně vyčesat. Začala jsem od hlavy. Tu jsem přejela po směru růstu srsti a taky pořádně za ušima, v místě nátylníku. Jakmile jsem se přesunula na krk, začala jsem kartáčem "ježit" tam a zpátky krátkými tahy po srsti i proti. Tak jsem z něj dostala i tu nejzapadlejší a neschovanější nečistotu. Dávala jsem si pořádně záležet. Jakmile byl Calli pořádně zježený, vzala jsem měkký, do druhé ruky jsem vzala gumák a pustila se do "uhlazování" a to klasicky krouživými pohyby od hlavy a celé tělo. Měkkým jsem posbírala drobný jemný prach, který ještě zbyl. Kartáč jsem pravidelně otírala o gumák, aby má práce nepřicházela vniveč. Jakmile byl i pořádně měkkým už byl pěkně čistounký, ale Niora po nás vyžadovala prvotřídně čistého koně, tak jsem miláčka ještě pořádně přejela stájovkou a dokonce naší extra prachovkou na ten největší prach. Callatosek se jen blýskal. Nebyl na něm jediný chloupek zaschlého potu a na nožkách ani jeden hnědý flíček od bláta. Prostě pastva pro oči...
Jelikož bude mít Calldost vysoký střih a má dost dlouhou hřívu, tak jsem jen tak v rychlosti vzala gumičky a udělala mu culíčky na hřbetu krku. I z kštice, aby se žíně Tomovi nepletly pod strojek. Call vypadal fakt vtipně, jak na karneval... Ale tak co, svému účelu to poslouží. Ještě jsem mu pozvedala nožky a zkontrolovala je, protože jsme přece jenom jeli lesem, i když s botičkama. Všechno bylo v pořádku. Ještě jsem ale Calimu musela pořádně vyleštit hlavu. Tak jsem to vzala hezky popořadě. Jako první jsem namočila do teplé vody hubku, kterou jsem pořádně vykroutila a přejela jsem jí Calliho srst. Pak jsem si vzala druhou hubku a utřela mu ospalky z očí a sopílek z nozder. Obě jsem je vyprala a počkala jsem, dokud mu navlhlá srst na hlavě neuschne. Pak jsem ho pro jistotu ještě vytřela stájovkou a uhladila. Teď to by to mělo být všechno v pořádku. Taky mi to zabralo nemálo minut. Ještě pro jistotu jsem přejela rukou Calliho břicho a mezi předníma nohama (už asi postoprvé..) a nasadila mu parelku, aby se Tom pohodlně dostal i na hlavu a nemusel bojovat s klasickou páskovkou. Přicvakla jsem vazák a zamlaskala na podřimujícího miláčka. Tom už bude čekat.
Proces stříhání
Tom pustil strojek a ten se rozbuzzel. Calli otevřel oči a zvědavě se po Tomovi podíval. Ten chvíli počkal, než se ho strojkem dotknul, a jakmile Calli povolil na chvíli ztuhlé svaly, dal se do práce. Se zájmem jsem Toma pozorovala, jak zručně s tím umí zacházet. Pracoval velmi rychle. Absolutně jsem nestíhala jeho pohyby... Calli stál opravdu hezky, jen občas sebou trošku cuknul. Pohladila jsem ho po čele. Za několik minut si Tom vyměnil nože a pustil se do detailnější práce a za chvilku už měl Calli krk, prsa i břicho z obou stran hotovo. Teď byla na řadě hlava. "Zakryj mu prosím svou dlaní oko, aby se nelekal a kdyby náhodou, abych ho nezranil. Jinak ho prosím trošku víc drž, opatrnost je hlavní," poprosil mě Tom a já jsem udělala, co po mně žádal. Calli vyhodil hlavu výš a napnul se, ale přetrpěl to. Moc jsme ho pochválila. Tom na chvíli strojek vypnul a dal mu pauzu, než se pustil do druhé strany. Za chvilku jsem už zakrývala Calliho druhé oko. Teď už byl klidnější, protože věděl, že mu to nic neudělá. Přesto byl ale stále v pozoru. Pak bylo konečně hotovo. Všude po zemi byla Caliho světlá zimní srst. Tam Callaosa poškrábal na kohoutku a pochválil ho. "Zaveď ho do boxu a přejeď kartáčem, ať z něj dostaneš volné chlupy. Pak zadekovat stájovkou! A vrať se zpátky a pomůžeš mi to tu pozametat, ano?" řekl Tom s přísným nádechem. "Jasně jasně," odkývala jsem to, otočila miláčka a odvedla ho do boxu. Sundala jsem mu ohlávku a smetákem ho dlouhými tahy přetáhla. Pak jsem mu sundala culíčky a hřívu projela prsty. Vytáhla jsem stájovku a naštelovala ji na něj. Pozapínala jsem popruhy, přejela po ní rukou a uhladila ji.
Stříhání vídáváme na mnoha stájích "Ufonkovského" typu, ovšem jejich majitelky o realitě ví mnohdy příliš málo na to, aby dokázaly vše užít správně. A proto se tam stříhají koně v létě - a ne v zimě, jak je tomu v realitě. To je ale pitomost, protože v našich podmínkách by ostříhaný kůň dostal v létě úpal a při letních bouřkách by mohl prochladnout.
Stříhání se ti může a nemusí líbit, ale nejde tady přece o tvé estetické cítění, ale o pohodu tvého koně. Takže pokud jezdíš na závody a děláš těžké levely, nemůžeš si vybrat základní střih. Pro každý termín můžeš vybrat jiný střih. Nemusíš tedy koně stříhat pořád stejně. Také je dobré všímat si, kde se tvůj koník nejvíce potí (obvykle celý krk, prsa, pod sedlem, břicho - pod podbřišníkem, slabiny..) a stříhat jej podle toho. Pokud nyní použiješ střih, který bude více vystříhaný, v únoru už pak můžeš jen znovu vystříhat partie, kde se potíš pořád ještě hodně.
Existuje řada nejrozmanitějších střihů a variant, jak koně zbavit srsti na nejvíce se potících partiích, většina z nich vznikla v Anglii. U nás se ovšem používá jen několik z nich a to ještě upravených pro potřeby našich koní. Pro svého koně si dle zátěže vybereš střih sama, ale musíš u toho přemýšlet.
Veškeré stříhání by mělo být vedeno proti směru růstu srsti. Díky „trojúhelníčku“ se při stříhání vyhýbáme partii, kde končí srst a začínají růst žíně ocasu. Kdybychom omylem zasáhli strojkem příliš nízko, mohli bychom ustřihnout část žíní a jejich následné dorůstání by vypadalo nevzhledně. Můžeme si s tím ovšem pohrát, „trojúhelníček“ vynechat a přechod udělat do „ztracena“.
A co „obdélníček“ pod ostruhu? Ano, někteří koně jsou v zimní srsti citlivější, nebo mají velmi jemnou srst a mají tendence se po oholení „odírat“. U těchto koní necháváme „obdélníček“ v oblasti, kde jezdec pobízí.
To je různé, v závislosti na střihu a konkrétním koni. Pokud kůň v klidu stojí, částečné střihy mohou být do hodiny hotové. U kompletního střihu je to okolo 2 hodin. Při stříhání partií na citlivých místech, ať už je to hlava či nohy, je třeba postupovat opatrně. V případě neklidného či bázlivého koně, je třeba sledovat jeho reakce a přizpůsobit i tempo stříhání. Většina koní nemá se stříháním sebemenší obtíže. Mnoho koní si stříhání dokáže naopak užívat, především v partiích kolem lopatky a kohoutku či na krku.
Snažím se ke koním přistupovat tak, aby ze stříhání měli pozitivní zážitek. Před samotným střiháním se s nimi seznámím, pohladím je a než začnu stříhat, nechám je zvyknout na zvuk strojku a jeho vibrace. Každému koni dám čas, který potřebuje. Když během stříhání dá kůň najevo, že mu stříhání určité partie nedělá dobře, přesunu se na chvíli jinam a pak se k dané partii vrátím. Snažím se pracovat v klidu a s trpělivostí. Některým koním k uklidnění pomáhá přítomnost jejich majitele nebo např. podaná síť se senem, pochoutka či liz s příchutí, kdy se jejich pozornost od stříhání přesune jinam.
Částečné střihy bývají bez komplikací. U honebních či kompletních střihů, kde stříháme celou hlavu nebo její spodní polovinu, se můžeme setkat s citlivostí v oblasti kolem uší, očí či na spodní čelisti. Stříhání nohou může být některým koním také nepříjemné, obzvlášť přes partii šlach a kloubů, které jsou velice citlivé. Je třeba postupovat opatrně a ohleduplně. Pokud je nutné (třeba ze zdravotních důvodů) ostříhat koně o kterém víme, že se velmi bojí, má se stříháním špatné zkušenosti nebo může být sobě i člověku nebezpečný, je lepší zavolat veterináře, který koni podá sedaci.
Deka je naprosto nezbytnou součástí v managementu ostříhaného koně. Ostříháním srsti zasahujeme koním do jejich přirozené termoregulace, abychom jim ulevili od pocení, když nás nosí na svých hřbetech a plní nám naše sny.
Je třeba myslet na to, že ostříháním srsti koni zasahujeme do jeho přirozené termoregulace a musíme být připraveni mu tento komfort adekvátně zajistit vhodným dekováním a managementem.
Na Florestě s ohledem na bezpečnost stříhá Lisa nebo Jason, mají na to strojek i techniku, protože se stříháním sportovních koní zabývali již na stážích v zahraničí.
V České republice výstavní řád pro předvádění miniaturních koní doporučuje (nenařizuje) střihovou úpravu minihorse. V předchozích letech, kdy majitelé minihorse neměli svůj vlastní klub a byli nejprve součástí Svazu chovatelů shetland pony, v podstatě nikoho ani nenapadlo (a mnozí ani nevěděli), jak by měl koník vlastně vypadat. Pokud je výstava vyloženě v letních měsících, tak dospělí jedinci minihorse přelínají ze zimní srsti na pěknou krátkou, zůstanou jim jen nevzhledné praporky srsti na končetinách a nebo „vousy" na hlavě a podobně. Problém to bývá u mladých koní. Kdo ví, jaká je práce dostat starou, již mrtvou zimní srst z ročka nebo dvouletého koně, mi dá za pravdu, nejinak (možná ještě hůře) tomu bývá u minihorse. Zlom nejen v organizaci a pořádání výstav, ale tím pádem i úpravě minihorse nastal až po osamostatnění majitelů minihorse a založení samostatného klubu s nynějším názvem Klub chovatelů miniaturních koní (KCHMK). Mnozí z nás měli možnost vidět některé špičkové minihorse v zahraničí, ale největším příkladem nám může být výborná chovatelka, majitelka a trenérka American miniature horse v České republice, paní Marcela Filip. Paní Filip způsob, jakým bylo těch pár minihorse v ČR prezentováno, jednoznačně nevyhovoval (není se co divit, kdyby před 5-7 lety přivedla své minihorse na výstavy v ČR, vypadali by jako z jiného světa:-)) a své koně vystavovala pouze v zahraničí na opravdu profesionální úrovni. Rovněž v zahraničí (a nemusí to být jen v USA, kolébce show minihorse) ale i v Holandsku, Belgii, Francii není střihová úprava minihorse povinná, pouze doporučená, ale na žádné z výstav neuvidíte nikdy neupraveného - neoholeného jediného koně!
Pokud byste rádi viděli krásu a inteligenci miniaturních koní, nejen v haltrových třídách, ale nově i v jumping, obstacles a driving, jste srdečně vítáni na letní výstavě miniaturních koní 30. 6.
Jak ostříhat koně 🐴
Střihů na netu je hodně, ale buď se mi nelíbili a nebo byly placené. Tak jsem si nakreslila svůj. Prosím používejte ho jen pro své děti a nebo na šití dárků, ne na šití na prodej.
Potřebujete:
- Látku na hřívu. Ideálně něco, co se netřepí, takže flís, tohle je speciálně netřepivý samet, co jsem měla na indiánké kostýmy.
- Tkaničku na ovázání kolem tyče. Poslouží keprovka, stužka, proužek látky.
- Tyč - dřevěná, výška zhruba 85cm.
Postup:
- Stáhněte si střih, heslo susu. Vystřihneme: 2x bok hlavy, 4x ucho + 2x vnitřek ucha, 2x oko, 2x vnitřek oka podle střihu. Dále střed hlavy - pruh šíře 9 cm, 130 cm dlouhý. Od jednoho konce (kde bude mít kůň krk) naměříme 40 cm , uděláme značku. Další značku si uděláme za dalších 30cm (70 cm od kraje). V tomto místě veprostřed mezi značkami je třeba pruh postupně zúžit až na 6 cm.
- Uši. Na vystřižené uši našijeme filcový trojúhelníček. Pak přiložíme lícem k sobě vždy jedno ucho s a bez trojúhelníčku a sešijeme.
- Na hlavu našijeme oči.
- Na vršek hlavy našijeme hotové uši.
- Našpendlete dlouhý pruh kolem hlavy.
- Hříva. Tu jsem dělala až v této fázi. A asi je to nejlepší a nejjednodušší. Už se vám to totiž nikam nehne. Nastříhejte na proužky flís nebo jiné látky.
- Rozstříhněte hlavu koně tak, aby vzadu uprostřed všitého pruhu vznikl prostor pro hřívu.
- Přišijte na spodek tkaničku, kterou se to bude zavazovat kolem tyče. Na fotce je jen látka objetá na overlocku, tak jsem měnila za jinou.
- Vycpěte. Ideální je duté vlákno ať kupované nebo třeba z polštářků. Já kupuju v Ikei. Na jednu hlavu padne zhruba 1,5 polštářku.
- Příprava tyče. Tyč je třeba obalit vrstvou izolepy (kobercovka a jiné pevné, obyčejná igelitová nedrží) a zbytků látky, až vznikne bambule. Díky tomu koník nebude sjíždět. Je možní to také přibít hřebíčky.
- Nandejte koníka na tyč.
- Zašijte jehlou v ruce kolem dokola.
- Uzda a opratě - pruhy látky cca 8-10 cm široké. Pruhy sešijte a otočte. Nejlépe se otáčí pomocí zavíracího špendlíku, já mám ráda čínské hůlky na jídlo, ale musí být lakované. Pak prošijte na rovnostehu. Přeměřte délky na hotovém koni.
